Příběh o konfliktu v nás

Dnes k nám přichází příběh, který tak trochu všichni známe. Přichází s cílem pobavit, ale i zvědomit, že je všechno ještě trochu jinak. A nabídnout pohled za oponu.

Co se skrývá v zemi uvolnění a plynutí,
v zemi Tvořivosti.

V hlavních rolích zde stojí na jedné straně rozum, nutkavá mysl a ego. Je to ta část nás, která nás neustále někam tlačí a nutí nás dělat věci. Pro tento příběh si jej nazveme:

Tlačka

Když to píšu hrozně se u toho směju. Je zde obraz té „hodné dobré maminky“, která nás neustále někam tlačí a posunuje. Koná tak nevědomě z pozice svého strachu, obav i vševědoucí ženy, která má všechnu moudrost světa a o všem rozhoduje jedině ona.

„Měla bys tohle a támhle to, musíš to dělat přesně takhle, koukej, jak tam jim to  funguje, nesmíš si to dělat po svém, hlavně nevyčuhuj, makej ať se někam dostaneš, zase odpočíváš,…“

S každým dalším slovem cítím, jak se zde vynořuje ještě další postava a to je Soudce.

Soudce

Oproti Tlačce je emočně plochý. Jeho nástroje jsou jasný řád a plán, od kterého se nelze odchýlit. Logika a fakta jsou jedné nástroje, které uznává. Nikdy se nemýlí a rozhodně nikdy nepodléhá pochybám. Všechno dokáže urvat silou vůle, ať to stojí co to stojí, po mě potopa. Obdivujte mě, jsem ten nejlepší.

Láskomilka

Na té druhé straně stojí Láskomilka, která je zde vždy pro druhé, všechny miluje a objímá, žije ve světě fantazie a unicornů. Vidí jen ty dobré věci a ty špatné přehlíží. Uznává jen dobré pocity a emoce. Ty další jsou pro ni nepohodlné a kdyby je náhodou prožívala, tak je ta nejhorší na světě a už si nikdy nezaslouží ničí lásku. Ani ona zde není sama, po jejím boku stojí Nicneníproblém.

Nicneníproblém

Ten všechno zajistí, připraví, pořád maká a maká, všechno dělá správně a rozumně. Chyby neexistují, protože všechno se dá vyřešit a opravit svou pílí. Cílem je mít všechno splněno a hotovo. Je vnímavý a rád plní přání druhých. Hlavně, aby vše klapalo, jak má.

Postav by zde mohlo být velké množství. Pro jednoduchost jsou takto vměstnány do těchto 4 hlavních hrdinů. Záměrně nepoužívám slovo archetypů, neb jimi nejsou, jsou to fiktivní postavy pro tento příběh.

Každou chvilku tahá pilku někdo jiný. Často je u velení Soudce, neb má velkou sílu osobnosti a je nesmlouvavý. Obzvlášť v pracovních záležitostech je velmi aktivní.

Láskomilka se zase dostane do vedení, když ucítí někde venku lásku a chce ji mít za každou cenu.

Nicneníproblém zase vede v rodinných situacích, hodné kluky totiž miluje každý.

A Tlačička jede prim ve chvílích pohody a zdánlivého klidu. Je to jako neustále hrající orchestr vytvářející spíše hluk než libozvučnou melodie.

Energie zde proudí, je výbušná a spíš konfliktní a bojovná. Energie útoku a proti útoku. Nikdy není prostor pro opravdické společné tvoření. Pořád je potřeba vystrkovat růžky a mít ostré lokty, být ve střehu, co by kdyby.

Energie kolísá a stagnuje. Je to stav neustálé pohotovosti.

Určitě si říkáte, jasně to znám, ale nijak mě to neomezuje.

Aha, vážně? Neomezuje?

Rozumím, je to běžný stav. Je to něco, co se odehrává od rána do večera. Od večera do rána. Je to známý proces, který mění své odstíny a obrysy. Životní energie se vyčerpává, hladina stresu se zvyšuje, nashromážděné emoce jednou za čas vybuchnou. Vnitřní tlak se projevuje i navenek a to nejen slovní, ale i ten fyzický.

Teď si říkáte, teď je ten čas, kdy přijde spasitel a všechno se to vyřeší. Samo se to vyřeší, jako mávnutím kouzelného proutku. Ale ono ne, tento příběh vnitřního konfliktu pokračuje dál do bodu, kdy zavnímáme v sobě jasné ANO na otázku, zda chceme změnit tuto situaci?

Bod zlomu

Toto ano je tak čisté jako ranní rosa. Je to bod, kdy ucítíme, že je zde ještě něco víc, něco, co nás přesahuje a přitom je naší součástí. A tak, tady v tom bodě začíná nová etapa dobrodružné cesty zvané Život.

Je to cesta objevování esence své duše a jak se projevuje v každodenním fungování. Objevování nového rozměru svého těla. Dochází k posunu na škále hrubě hmotných vjemů k těm jemnohmotným. Prozkoumáváme nové vjemy a učíme se jim věřit.

Od útlaku a vnitřního konfliktu
přes uvolnění
do plynutí a stavu čistého tvoření.

Hlavním činitelem tohoto procesu je UVOLNĚNÍ. Uvolnění v těle, uvolnění ze spáru nám známe čtyřky. Uvolnění z energetického kolotoče boje a útoku. Uvolnění z mentálních okovů a konstruktů, co bychom měli a co určitě musíme. Uvolnění se z krysího kolečka neustálých povinností a to-do listů.

Uvolnění do PLYNUTÍ a přijetí do svého portfolia nástrojů jemnohmotných těl a dalších energetických pokladů. Jak dlouho jsme žili v područí naší hrdinské čtveřice z počátku tohoto příběhu? Pár let to bylo, že? I tato nová cesta, cesta uvolnění chvíli zabere.

Jsou momenty, kdy objevíme techniku nebo člověka, který nám pomůže udělat velký krok, ne-li skok. A pak jsou chvíle, kdy máme pocit, že se vše zastavilo a my jsme na začátku té cesty. To vše k nové cestě patří. Nenechat se zviklat a pokračovat dál, dál do světla.

Nový začátek, nová cesta

Celý proces uvolnění a plynutí přináší nový začátek, nové nepopsané plátno a otevření se novým možnostem, které máme k dispozici.

Je to pocit, jako když se znovu narodíte, jen s rozdílem toho, že máte v sobě prožitou a zvědomělou zkušenost. Zkušenost, která byla potřebná pro cestu do vlastního nitra, objevení a uchopení své zdrojové síly do svých vlastních rukou. Vědomí sebe sama, svých darů a talentů, ale i moudrosti a případných podmíněností, které ale neurčují celou naši osobnost. Chyby jsou učící nástroje a krize jsou vstupenky do větší lehkosti.

Miluju zkoumání efektivních cest, jak z tohoto vnitřního konfliktu ven. Jakožto duše mající hlavní dar síly, znám tlak na sebe a vnitřní rozbroje a útlak sebe sama velmi dobře.

Před pár lety mi cestu zkřížily Bachovy esence. Neúnavný bojovník, který umí vymýtit vše, co už nám neslouží. Působí tiše a nemá rád moc pozornosti, stačí je mít při ruce a pravidelně používat.

Když jsem letos na jaře si dovolila jít do větší hloubky Akášických záznamů, přišlo unikátní propojení darů Matky přírody a Otce vesmíru.

Bachovy esence uklidí a udělají prostor, aktivační formule drží bezpečí pro energetický růst a přinášejí potřebnou energii ke změně. To je jedinečná Cesta znovuzrození, která tvoří energetický oblouk nad temnou částí roku. Půlroční cesta v té nejlepší společnosti. Tvrdá práce bez nutnosti nadřít se.

Přečti si více o společné Cestě znovuzrození ».

A když se člověk vydá na cestu uvolnění, tak síla našich čtyř hrdinů postupně slábne. Možná nikdy nezmizí, ale jejich síla klesne na takovou úroveň, že nepřekáží. A když se náhodou ozvou tihle staří známí, tak si s vděčností uvědomíme, jak dlouhou cestu už jsme ušli. Dokonalost našeho vnitřního světa je právě v té nedokonalosti a možnosti změny. 

Jak to vypadá v zemi Tvořivosti? O tom zase někdy příště. 

Mějte krásné dny